Obnova zapomenutého hesla

Založení nového účtu

PARGA NA ZAČÁTKU SEZONY

Po týdenní dovolené na začátku sezony jsem zpátky ve studeném Česku, nějak rychle to uteklo, bylo tam skvěle, sice ne moc teplo na mně, ale na výlety ideální, prochodila jsem co se dalo, okolní hory s kláštery a kostelíčky a kapličkami, útesy, Benátskou pevnost v Parze jsem podrobně prozkoumala, stejně jako uličky města, vláčkem vyjela na vzdálenou pevnost Aliho paši (toho janinského, co je o něm zmínka i v Dumasově knize Hrabě Monte Christo), autobusem jsem jela na výlet do Zalonga, kde je stejnojmenný klášter, kam se šly pomodlit ženy z vesnice Suli, když jejich ves a muže zničili Turci a jim hrozilo otroctví a harémy, vystoupaly poté i s dětmi na horu nad klášterem (750 m nad mořem), tam zazpívaly a zatančily tanec, který se dodnes jmenuje Zalongo a tančí jej některé folklorní řecké soubory, a pak skočily dolů. Takoví jsou Řekové, hrdí, než by se nechali zotročit, raděj volí dobrovolnou smrt. Jelikož tuhle anabázi přežil jeden osmiletý chlapeček, neb se zachytil v kleči na skále, když vyrostl, podal o tom písemné svědectví.

Navštívila jsem Nekromantii, se vstupem do podsvětí a věštírnou, prameny řeky Acheron, což je bájná řeka Styx, mnozí se tam brodili i nořili, aby získali jako Achileus nezranitelnost, ale poté, co jsem tam ponořila nohy po kotníky a ty nohy mi málem umrzly, studenější už je jen ledová tříšť, jen jsem se opláchla, symbolicky, a prchala z vody ven.

Okouzlující krajina!

Lodí jsem plula na vzdálené ostrovy Paxos a Antipaxos, kde se natáčel film o Modré laguně, koupání z lodi jsem nevyužila, mně bylo chladno, vůbec s tím koupáním to letos na první týden v červnu bylo trochu o odvaze, rychle do vody a rychle z vody, moře bylo ještě studené, přesto magické a krásné.

Kochala jsem se, fotila, jedla ryby a veliká čerstvá rajčata a světle zelené proužkované, nevýslovně dobré cuketky a právě dozrálé pomeranče a citrony a řecké olivy a sýt fetu a jejich úžasný chléb...a ty malé baklavičky mnoha druhů v každé cukrárně jiné!

Ubytování v malém studiu Irini, jedna místnost s kuchyňským koutem a koupelničkou a balkonkem, paráda, v klidu, kousek od malé pláže, kde jsem byla dost často v podvečer sama, a to mám ráda...

Jelikož vrcholí sklizeň oliv, pod stromy v hájích jsou napnuté sítě, aby do nich dozrálé olivy spadaly, když si představím tu dřinu v tom vedru, ty sítě z těžkého jakoby kovového materiálu na těch rozlehlých špatně přístupných plochách v kopcích, do nichž je namáhavé jen vylézt... ať mi nikdo nepovídá o řecké lenosti! Žádný z těch, kdo se tak o Řecích vyjadřují, by tuhle práci nedělal.

Zpátky stejně jako tam jsme letěli s mezipřistáním ve vzdálených destinacích, takže let dlouhý, sice krásné pohledy dolů, ale v letadle cestovaly malinké dětičky, jimž let nijak neprospívá, ani není zdravý pro jejich teprve se vyvíjející organismus, takže celou cestu řvaly a zoufale řvaly...nechápu ty rodiče, nemají žádnou zodpovědnost...

Mimochodem to mezipřistání bylo proto, že by nebylo dostatečně plné letadlo, aby se vyplatilo jej vypravit, a plné nebylo proto, že lidí ve strachu, co že se to v tom nešťastném Řecku děje, stornují zájezdy.

Je to volovina! Osobně mohu potvrdit, že žádná krize v těch turistických destinacích není přítomna, všechno funguje, jak má, všechno je v pohodě a bez problémů, Řekové jsou tradičně pohostinní, úžasní a milí, ceny jsou stejné jako loni, o politice nechtějí mluvit, mávnou rukou s úsměvem: živí nás naše práce v sezoně, když chceme vydělat i na zimu, prostě dělat se musí, třeba i s více zaměstnáními, přežijeme i případný návrat k drachmě, ostatně, přežili jsem Turky, Benátčany, nacisty... horší je zemětřesení. Jasně že nejsou nadšení tím, jak to státní úředníci vedou a jak se o nich ve světě mluví, ale to my nejsme taky a ne vždy ti lidé, které jsme zvolili, dělají to, co voličům naslibovali.

Ale bát se sem jezdit, je nesmysl!

Zuzana